Je Ferdinand Porsche nacistický zločinec?

Pavel Hrstka, jak píše jeden web, se ve Vratislavicích zasloužil o odstranění pamětní desky a informačních tabulí o Ferdinandu Porschovi. Na místech tomuto konstruktérovi zasvěcených se dříve stavívali i členové organizací našich Němců, pokud přijížděli do blízkosti Liberce, aby mu vzdali hold. Věřím, že někteří z nich ani nevěděli, kdo vlastně pan Ferdinand Porsche byl. Statečnému P. Hrstkovi se jeho záměr zdařil. I ve Vratislavicích pochopili, že F. Porsche patřil k nacistickým zločincům. Nyní pan A. R.  z Liberce se zasazuje, aby vše se vrátilo do původního stavu a obviňuje P. Hrstku z čirého pokrytectví. Jak jinak? Argumenty mu scházejí, tak musí volit i ostrá slova.

Prosím, aby čtenáři následného článku si udělali sami obrázek o F. Porschovi, a to ještě dříve, než podepíši nějakou pochybnou podstrčenou petici.

Nebudu se zabývat životopisem tohoto schopného konstruktéra, ale pouze jeho vztahy s vysokými nacistickými činiteli a jeho úlohou, jíž sehrál v průběhu druhé světové války.  A aby nebylo pochyb o   údajích, hned jasně řeknu, že jsem čerpal pouze z německých zdrojů.

Ferdinand Porsche, a tento údaj je málo znám, v roce 1932 dostal nabídku, aby pracoval v Sovětském svazu ve funkci generálního zmocněnce pro motorizaci  SSSR. Nabídka byla lákavá. Nabízené luxusní životní podmínky i možnost seberealizace  však znehodnocoval požadavek, aby konstruktér po celý další život zůstal v Rusku. A to byl pro Ferdinanda kámen úrazu. Proto nabídku odmítl, přestože v té době se jeho firmě nedařilo. Následný rok 1933 byl pro Porscheho zlomovým.

„Hitler v čele státu – nic lepšího nemohlo Ferdinanda Porscheho a automobilový průmysl potkat… Sotva dva týdny po uchopení moci zahajoval Hitler v Berlíně  automobilovou výstavu…završil svou řeč patetickým prohlášením. Automobily miluji nade vše, protože mi umožnily získat Německo!“ (Knopp Quido, Hitlerovi manažeři, Mnichov, 2004, Euromedia Group, k.s. – Ikar, Praha 2006, str.340-341)

Porsche nelenil a napsal A. Hitlerovi: „Doufám, že mně a mým spolupracovníkům bude i nadále a ve zvýšené míře  umožněno dát německému národu k dispozici naše schopnosti a naše snahy…“ Hitler jej pozval do Berlína. Výsledky jednání byl pro konstruktéra vynikající. Pro Hitlera od té doby byl Porsche génius. Vždyť Ferdinand nejen poznal, ale i výslovně zdůraznil, že  návrhy, poznámky svědčí o vysoké odbornosti Vůdce.

A právě v této době začíná stále se prohlubující spolupráce Porscheho s nacisty. Zpočátku pracuje na konstrukci lidového automobilu, Volkswagenu. Když vypukla válka zájem nacistů se přenesl do zbrojní výroby. Závody Volkswagenu opouštěly schránky na torpéda, talířové miny, zápalné roznětky, pro SS dodal 14 tisíc kusů ozbrojené motorky. To byla zatím samá „drobnější výroba“. Pro Porscheho se však blížily tučné doby.

21. června 1941, tedy pouhý den před přepadením SSSR, se sešla tzv. tanková komise, která měla za úkol připravit nové typy tanků pro válku na východě. Komisi předsedal Ferdinand Porsche. Požadavky Hitlera byly vysoké. Nový tank měl být těžký a nezničitelný. Rozhodně měl být dokonalejším strojem, než byl  sovětský tank T 34. Nový německý tank vyvíjel nejen Porsche, ale i firma Henschel. Když modely konkurenčních firem byly 20. dubna 1942 ve Vlčím doupěti předvedeny, Hitler byl tak nadšen Porscheho verzí, že konstruktérovi ihned udělil Záslužný válečný kříž první třídy. Podvozek jeho tehdy méně úspěšného Tigra byl přebudován na útočné dělo Ferdinand, které Němci užívali trvale. Až do konce r. 1943 zastával F. Porsche funkci předsedy tankové komise.

Již v březnu r. 1942 nechal Hitler soustředit veškerou výrobu vojenských osobních vozů ve Volkswagenu. Porsche získal čestný titul průkopník práce. Jeho vůz se osvědčil na všech frontách nacistického Německa. Od července 1942 měl závod dodávat 4000 vozů měsíčně. Tuto kvótu však nesplňoval, poněvadž mezi tím byl podnik vybaven pro výrobu součástí letadel.

Vztahy mezi Hitlerem a Porchem byly srdečné. Albert Speer po válce vzpomínal  na porady, na nichž Hitler vypočítával, za jak dlouhou dobu se německý kolonista na Ukrajině dostane Broukem do Berlína. Porsche horlivě Hitlera přesvědčoval, že Volkswagen trvale vydrží jet 100 km rychlostí za hodinu. A tak oba automobilový nadšenci vypočetli, že kolonista tuto vzdálenost ujede za 30 hodin.

Volkswagen též převzal výrobu letecké bomby Fi-103, která pod označením V-1 patřila k německých „zázračným“ zbraním. Vedle civilních zaměstnanců na této válečně důležité výrobě se podíleli „nasazení“ dělníci i  heftlinci z koncentračních táborů. Jak se zahraniční dělníci získávali? Z Polska a Sovětského svazu šlo o zcela nezakryté násilné deportace. Tito dělníci pracovali ve VW za otřesných podmínek. Nedostatek jídla, špatné ubytování vedly k velké úmrtnosti.  Nasazená Ruska řekla, že dozorci s nimi zacházeli hůře než se psy. V r. 1944 pracovala v těchto podmínkách přes 10.000 dělníků, pracovníci ze západní Evropy se těšili lepšímu zásobování i lidštějšímu zacházení.

Nedostatek pracovníků vedl VW k získávání odborníků ze řad sovětských válečných zajatců.  Ti však v zajetí umírali velmi rychle.  Jejich stav byl tak ubohý, že často ani pracovat nemohli. Němcům v r. 1941 padlo do zajetí více než 3 miliony zajatců. Do února 1942 už byly dva miliony z nich po smrti, zastřeleni, umřeli hladem. Přestože H. Göring na popud Hitlera vydal 7.11. 1941 výnos, že každý zajatý Rus se musí dostatečně živit a udržovat při pracovní výkonnosti odpovídající jeho nasazení. V této souvislosti Porsche poukázal na bídný stav Rusů přímo Hitlerovi. Ten byl údajně rozhořčen. V táboře byli Rusové opět trochu nasyceni a léčeni. V kariéře F. Porsche jako nacistického konstruktéra je jeho uvedený krok světlým bodem. Je méně důležité, co bylo pro něj převažujícím motivem, zda výkonnost zajatců nebo humánní zájem šéfa VW, poněvadž ani jedno, ani druhé nelze zcela přesně dokázat. Pokud to byla jeho lidskost, pak zapůsobila na určitý časový  okamžik, který byl překryt další zvířecí koncentráčnickou rutinou, aniž by F. Porsche alespoň ještě jednou na vyšších místech nacistické hierarchie protestoval.

V blízkosti ubytoven nuceně nasazených  byl zřízen tzv. dětský tábor. Podle nařízení si nemohli dělnice nechat narozené dítě ve vlastní péči a musely je dát do „dětského domova“. Dětská úmrtnost svěřených dětí byla obrovská. „Stávalo se, že denně bylo z domova vyváženo několik dětských mrtvolek a v papírových krabicích zahrabáno na hřbitově  v Rühenu.. V období mezi červnem 1944 a dubnem 1945 bylo zaznamenáno  tři sta dětských úmrtí.“ (C.d. str. 380)  Co tomu mohly říkat matky dětí? Nic! Byly bezprávnými otrokyněmi v podniku, jemuž šéfoval pan F. Porsche. Pokud o tom, jak by někdo mohl tvrdit, nevěděl, pak říkám, že měl vědět, jak se s dětmi  jeho „zaměstnankyň“ zachází.

Již v r. 1942 se F. Porsche znovu obrátil na Himmlera, aby mu pomohl zajistit další pracovní síly. „Odporným aspektem dohody s SS bylo, že Porsche slíbil jako protislužbu za poskytnutí pracovních sil přednostní dodávky 4000 vozů zbraním SS.“ (C.d. str. 381)

Po prvních heftlincích byli v r. 1944 převezeni do podniku VW další.  Tři kilometry od závodu vznikl detašovaný koncentrační tábor Laagberg. Vězně zde vítal velitel tábora takto: „Tady už nejste lidé, protože nemáte jméno; jste zvířata a máte čísla.´ Tomu odpovídalo nelidské zacházení. I v závodě Volkswagen se provozovalo hubení prací.“ (C.d. str.382). I v dalších letech vedené VW spolupracovalo s Himmlerem.   4.3.1944  se  F. Porsche opět přímo obrátil na Himmlera a požádal, aby: „závod na výrobu tajné zbraně, který je umístěn v podzemí a potřebuje 3500 pracovních sil, převzal jako podnik koncentračního tábora.“ … „Spojením s říšským vůdcem SS se Porsche stále silněji vázal na teroristický aparát nacistického režimu. Himmler ho povýšil do hodnosti SS-Oberführer a vyznamenal ho prstenem SS s umrlčí lebkou… Pochybné pocty neodmítl a stal se tak členem zločinecké organizace. Svými aktivními požadavky na přidělení vězňů z koncentračních táborů a nedůstojnými životními podmínkami i v závodě Volkswagen jim stejně byl.“ (C.d. str. 382 a 383).

Po válce byl F. Porsche  vězněn Francouzi. Po jeho zhroucení v únoru 1947 jej jeho děti v srpnu téhož roku dostali na vysokou kauci na svobodu. Byl to však již zlomený muž, který v r. 1951 zemřel.

Co k výše uvedeným konstatováním německých autorů, Knopp, Dreykluft, stati o Ferdinandu Porschovi dodat? Z uvedeného textu jasně vyplývá, že Porsche zcela jasně věděl, v jakých podmínkách žijí a pracují, i pro něj, sovětští váleční zajatci. Téměř s jistotou lze předpokládat, že věděl i o tom, jak SS jedná s vězni z koncentračních táborů a přesto se dožadoval jejich nasazení ve VW, aniž by prokazatelně se přičinil o zlepšení jejich celkového postavení. Jako představitel VW také musel vědět o dětském táboru, kde zemřelo stovky malých dětí, které několik dní po porodu násilně byly matkám, nuceně nasazeným dělnicím, odebrány.

Nelze přehlédnout, že Porsche měl dlouhodobé úzké a snad až přátelské vazby i na Hitlera, s nímž se i stýkal. Nelze přehlédnout, že měl velké zásluhy i na vyzbrojování nacistické válečné mašinérie. Byl předsedou tankové komise, která se zasloužila o technické zdokonalování německých tanků. Jeho konstruktérským počinem byl útočné dělo Ferdinand. Němci jej užívali až do konce války. Podílel se i na vzniku tanku Tiger, který ve své době  předčil všechny spojenecké tanky. VW se podílel i na výrobě dalších zbraní, především tzv. V-1.  Tím vším značně přispěl k nacistickému zbrojnímu úsilí a úspěchu německých zbraní. Nepřímo proto nese odpovědnost přinejmenším za desetitisíce padlých spojeneckých, zejména ruských, amerických, britských, vojáků. Nacistickému Německu tak pomohl prodlužovat již dávno ztracenou válku i k vraždění  všech antinacistů, zvláště pak tzv. podlidí tj. Židů a Slovanů. Na jeho rukou lpěla krev velkého množství nevinných lidí.

Proto si dovoluji tvrdit, že Ferdinand Porsche byl nacistickým zločincem, a to nejen proto, že byl důstojníkem zločinecké organizace, jíž SS zcela jednoznačně bylo.

Dr. O. Tuleškov

www.ceskenarodnilisty.cz